Dokořán

Rozhovor s oblíbenou herečkou Zdenou Herfortovou jsem vedl už mnohokrát. Vždy jsem probírali čistě divadelní záležitosti. Bavili se výhradně o rolích, tajemství hereckého řemesla, režisérech, úspěších na jevišti nebo o atmosféře zákulisí. Populární Zdena Herfortová má nyní ozdobit prosincové číslo měsíčníku Dokořán. Vánoční povídání bude logicky trochu jiné. Jak se cítí v roli třpytivé baňky na stránkách divadelního magazínu, jsem se jí na jiný způsob zeptal na začátku i na konci našeho setkání. Dostalo se mi dvou různých odpovědí...

Brala byste roli vánoční baňky v nějaké absurdní divadelní hře?
Byla bych lepší silvestrovská baňka.
Hrála jste v nějaké hře s motivem Vánoc?
Bohužel se mi nic podobného nepoštěstilo.
A máte za sebou aspoň nějaké divadelní nebešťany?
Ve druhém ročníku jsem začala ve slavných Sokolovského Pašijích studovat roli Anděla. Režisér Sokolovský na mě cosi chraplavým hlasem zařval. Já mu z jeviště nerozuměla. Zakřičel podruhé, že si mám kleknout. A já zase nerozuměla a nedělala nic. Do třetice zvolal pouze Ven! To už jsem rozuměla a s mojí andělskou kariérou byl konec.
Potkal vás někdy potom alespoň nějaký čert?
K čertům jsem se také nedostala. Ani k žádné biblické postavě. Asi jsem příliš pozemský typ.
Vánoce jsou pro mnohé synonymem něčeho blaženého. Vidíte na nich i něco nepříjemného ?
Vadí mi, ze už od počátku listopadu začnou obchodní domy lákat k vánočním nákupům. Osobně na Vánoce myslím už od října, ale zcela jinak. Prozradíte to? V říjnu jsem se narodila. Vždy si při té příležitosti vzpomenu, že budou brzy Vánoce. Moje sestra se na rodila dva dny před Štědrým dnem a moje vnučka zase 19. prosince.
Městské divadlo je díky nabitému provozu hektickým pracovištěm. Stihnete se vůbec na Vánoce připravit?
Už několik let nepeču žádné cukroví. Nějaké sladkosti vždy dostanu od maminky. Sama je nejím. Když nestihnu uklidit po vzoru mé matky, která vždy všechno doslova vycídila, neztrácím hlavu. Jsem přece hodně zaměstnaná žena.
Co z dobrot si na Vánoce dopřáváte?
Já měla vždy nejraději až 25. prosince ráno k dopolední pohádce uleželého studeného kapra s tou trošku tužší kůží a bramborový salát. Ted' už jsem nepohádkový člověk.
Připomínáte si nějak křesťanský rozměr Vánoc? Chodíte na půlnoční?
Necítím Vánoce výhradně jako křesťanskou záležitost, ale jako svátek lidstva vůbec. Cesty k boží inteligenci jsou různé, ale sbíhají se u ní. Slavím prostě klidný a rozjímavý čas. Na půlnoční nechodím.
Jak vy sama o Vánocích rozjímáte?
Když je člověk dítětem a dospívá, tak se stale na něco teší. Má dané vzrušení už tím, že neustále něco očekává. Když přijdete do mého věku a neříkám, že je to příliš daleko, děje se s vámi něco zcela jiného. Spoléháte se na jakousi vnitřní víru. Doufáte, že se věci zlepší. Už to není otázka překvapení,ale rozjímavého uklidnění. I když máte v sobě kus nějakého pesimismu, tak vás Vánoce zavedou k doufání a rozjímavému uklidnění.
Nad Betlémem drželi andělé nápis ,,Sláva Bohu na výsostech a na zemi pokoj lidem dobré vůle." Máte vy nějaké osobní vánoční krédo?
Lásku a pokoj lidem dobré vůle. To je vše, co mohu říct.
Neštve vás jako herečku, když musíte hrát i v době, kdy mají ostatní nejvíce volného času, tedy mezi svátky a hlavně na silvestra?
Nekteří lidé chtějí být sami a jiní zase být spolu. Divadlo umožňuje a dává pocit pospolitosti. Proto je naše svatá povinnost a v dobrém slova smyslu služba tento pocit lidem především o svátcích umožnit. Nemám s tím žádný problém. Vím, že budu hrát na silvestra i letos.
Silvestr je větsinou záminkou k později neplněným předsevzetím, ale může být příležitostí k bilanci. Jak vy hodnotíte prošlý rok z hereckého hlediska?
Dělala jsem pouze tři věci: Muzikál Řek Zorba a Goldoniho komedii Sluha dvou pánů. Minulý měsíc jsem měla premiéru Feydeauovy frašky Manželství na druhou. V mém věku se herečkám role už nevalí jako dřív. Každá normálně ctižádostivá herečka to pociťuje jako divadelní smutek.
Jakou roli byste našla ráda v balíčku pod stromečkem?
Kdysi jsem mluvila o Lady Macbeth a tu už si nezahraju. Toužila jsem po Alžbětě Anglické a dostala ji. Dnes to skutečně nevím.
Jak byste si představovala ideálně stráveného silvestra, kdy byste nehrála?
Bud' na Kanárských ostrovech nebo na horách. Dýchala bych dobrý mořský nebo horský vzduch. Na jevišti se totiž neustále a příšerně práší.
Mluvila jste v souvislosti s Vánocemi o doufání. V co budete doufat letos?
Že se lidé i v neštěstí terorismu, který vládne světem, i v tom úsilí se ho zbavit, sjednotí a pochopí, že cesta od Boha k člověku a naopak nevede přes fanatismus. Jsem-li zdravá, chytrá, moudrá, musím to rozdávat nejbližším a oni to přijmou. Kdyby dělal každý to, co cítí v duši, nemuselo by se tolik doufat.
Dopřejete o Vanocích více úspěchů i svým kolegům?
Chodíme se na sebe dívat a přejeme si během celého roku. Je to v našem divadle zvláštní druh kolegiality a lásky. Nehraju si na žádnou svatou osobu se svatozáří a bílou plachetkou. Přeju kolegům také ze zcela profesionálního důvodu. Budou-li dobří na jevišti oni, já budu taky. Navíc přát ostatním úspěch by přece nemělo být něco zvláštního. Přijde mi to naopak zcela normální.
Jsou pro vás Vánoce i gastronomickou příležitostí?
Vezmu si samozřejmě kapra se salátem. Na svátky jíme kuře nebo krůtu. Držela jsem tisíce diet a stejně tolikrát jsem znovu přibrala. Dnes se snažím pouze jíst méně. Skutečně ráda čtu kuchařky, hltám recepty očima a nemusím je ani připravovat. Kdybych netloustla po špagetách, jím jenom italskou kuchyni.
Strojíte stromeček?
Před několika lety jsem si vybojovala umělý stromek. Nejsem žádná ekologická aktivistka. Stromky se musí prořezat, to je v pořádku i pro les, nejsem tedy sentimentální. Lidé ovšem stromky vybírají ve stresu, ve shonu, tvrdí, že musí. To si ráda odepřu. Kupuji borovicové větve.
Cítila byste se v roli vánoční baňky?
Doufám, že nenarážíte na mou postavu... To bych si nedovolil. Šťastné a veselé!!!

Luboš Mareček, MF Dnes

 

 

nahoru